Únor 2014

Rozhovor

6. února 2014 v 19:16 | MissFreakyLuce |  Rozhovory

KOSTELNÍK V NEMOCNICI I PŘED NEMOCNICÍ aneb

JAK TO VAŘÍ TVRDÝ ROCKER?

Na rockových koncertech fanoušci často křičí:na hudební sólisty "Tak vař!" Jaké je to ale, když tvrdý rocker umí opravdu vařit? Anebo jaký je pohled na nemocnici zvenčí a zevnitř? Nejen s těmito otázkami jsem vyzpovídala kapelníka, zpěváka, kytaristu, sólistu a lídra vlastní rockové skupiny Kosťa -Rosa, jmenovce bývalého slavného fotbalového brankáře, P e t r a K o s t e l n í k a.


Začneme od Adama, pardon, od názvu kapely. Tedy od Kosti (když vypadáš jako dobrák od kosti). Možná, že si někteří čtenáři vybaví pod tím pojmem Rosa spíše Wabi Daňka či Ryvolu, Portu a country a nikoli tvrdý rock.
"Ten název má taky svou historii a zpočátku také nenaplňoval ryze tvrdý rock. Používám ho od konce roku 2000, kdy jsem vlastně kuriózně postavil první uskupení toho jména. Pracoval jsem jako kuchař v hotelu v Železné Rudě. Těsně před Silvestrem odřekla kapela, která tam měla vystupovat. Šel jsem za vedením hotelu a nabídl, že se postarám o hudební doprovod sám. Hotel nám sehnal aparaturu (mimochodem, mám ji dodnes) a ani zkušebna nebyla žádný problém. Nakonec jsem tedy nebyl sám, ale odehráli jsme to ve třech. Já, pizzařka Lída Jarošová v roli klávesistky a kamarád Tomáš z místní hospody jako kytarista. Tak to byl počátek Kosti-Rosy. Jinak, mé vlastní hudební začátky sahají do rodného Chomutova, kde jsem již hrával na kytaru, psal písničky a zakládal první kapely. A moje skupina není ruského jména!!! Tu přezdívku Kosťa mám již od školy."


Do časopisu Pacient se nevyhneš nějakému zážitku z nemocnice:..
"Tak to mohu připojit jednu zajímavpou story z Plzně. Po jedné sérii několika velice náročných koncertů jsem prostě a jednoduše na pódiu zkolaboval. Odvezli mne do Plzně, do fakultní nemocnice Na Lochotíně. Chvíli jsem čekal na příjmu. Pak se se dveřích objevila drobná doktorka. Já zamumlal cosi ve smyslu, že jsem asi dehydrovaný. Že jsem za celý dlouhý večer vypil jen pět malých panáků Fernetu Citrus. Lékařka si dala energicky ruce v bok a prohlásila: ´Áááá, pan muzikant. Byla jsem na tom vašem vystoupení, kde jste běhal po stole s jednou rukou s mikrofonem a v druhé s láhví Fernetu Citrus. Oba jsme se tomu všemu zasmáli, vyšetřili mne a v nemocnici jsem si poležel asi pět dnů. To víte dieta, ale alespoň jsem měl na pokoji televizor."


V nemocnici jsi však pracoval také v jiné roli. Tedy, přesněji řečeno u nemocnice.
"V nemocnici u nemocnice? To je možná takový rozdíl, jako když byl někdo v komunistické straně a jiný jen u komunistů? Ale já jsem dělal v nemocnici, přesně řečeno v jejím areálu. V Praze, Libni Na Bulovce. Jako každý správný rocker jsem vystřídal pěknou řádku povolání. Když jsem se - po kariéře hoteliéra a pak výrobce houskových knedlíků - dostal po čase opět do Prahy, rozhlížel jsem se po nějakém tom místě. A právě to jsem nalezl v té nemocnici. Kamarád mi tam pronajal stánek. A taková věc, to je teprve sonda do života! Setkáváte se zde s lékaři, sestřička mi, sanitáři, lapiduchy a hlavně - s pacienty. Často jsem jim sloužil i jako taková pomyslná ´vrba´. A mělo to, pro mne, i význam určité terapie. Vždycky jsem si myslel, že jsem na tom zdravotně dost špatně, ale teprve tváří v tvář opravdu těžce nemocným si člověk uvědomí, že mnohé jeho zdravotní problémy jsou vlastně banální. Nadlouho ve mne utkví i příběh mého každodenního štamgasta. Na rozdíl od ostatních se den před odchodem se mnou velice smutně loučil. Neměl totiž kam jít!"


A jak vám šlape kapela Kosťa-Rosa?
"Dík za optání. Současná sestava má páteř v muzikantech ze Slaného. Částečně vznikla z někdejší kapely Zeus, která po členské obměně koncertuje i nadále. Tvrdá ekonomická situace, ale hlavně lidé si žádají, že hrajeme nejen koncertně, ale i po zábavách. Tradičně vystupujeme ve třech. S basovou kytarou uslyšíte Petra Rudolfa, za bicími sedí Josef Zikmund a já zpívám a hraju na kytaru."


Čím se můžeš pochlubit skladatelsky?
"Za svou kariéru jsem napsal zhruba padesát písní. Kqmplet -- hudbu i text. Asi největší úspěch měla pecka Śtouni´k níž mne inspirovala jistá blondýnka, která točila mokrým tričkem. Tenhle hit byl nepřetržitě 3 měsíce v čele hitparády plzeňského rádia Rock a rovněž mezi pěticí top skladeb BEST OF Rádia Šumava."

Kolik máte na svém kontě CD?
"Vydali jsme čtyři alba ve vlastní produkci. Podotýkám, že ryze studiová - nikoli tedy pouze
ĺive´záznamy z koncertů. Na CD Bláznivý roky. Na něm musím zmínit spolupráci Stázky Šolcové, která diriguje plzeňský sbor Canti Chorum. Dala nás dohromady - tedy podotýkám., že pouze pracovně - produkce pošumavského studia ve Kdyni, kde se naše album natáčelo. Ještě musím zmínit (jak uvidíte koneckonců na snímcích), že kmotry tohoto CD byli Jirka Lang z kapely Turbo, písničkář Miloslav Paleček a zpěvák a skladatel i textař Ivan Hlas."


Ke kapela Turbo máte blízko i jinak.
"Bez mučení přiznám, že je mám rád a byli docela mými vzory. A to i již zesnulý Richard Kybic či současný zpěvák Míla Chrástka. A všechny čtenáře Pacienta (pokud jim to zdravotní stav dovolí) zvu na naše společné vystoupení s Turbem, v pátek 21. března v Kulturním domě KRAKOV, v Praze 8 - Bohnicích. Mimo toho ještě vystupujeme často v plzeňském klubu Merlin, v Klatovech či v sále U krbu, rovněž ve stejném kulturáku KRAKOV v Praze 8."


Netajíš se, že jsi vyučený kuchař, poskytneš pacientům dva recepty?
"1. Kuřecí krémová polévka. Potřebujeme: kuře, hladkou mouku, máslo, smetanu, sůl, olej, žampióny, nové koření a bobkový list. Do vývaru z kuřete postupně zapracujeme jíšku a žampióny, koření a olej. A smetanu. Podáváme s pečivem jako couvertem. 2. Svíčkové řezy Tournedos. Řezy z pravé svíčkové osolíme, opepříme, orestujeme na cibulce. Provaříme současně smetanu a přidáme sýr Niva. Hotové steaky podáváme s Nivou a smetanovou omáčkou a jako přílohu doporučuji brambor. Ať již americký, hranolky či šťouchaný."


Závěrem se nezbývá nezeptat, zda nejsi se slavným fotbalovým brankářem pražské Dukly, Tvým jmenovcem Petrem Kostelníkem nějak příbuzensky spojen?
"Ačkoli jsem kolikrát při rekreačním fotbálku chytal v brance, tak nikoli! Ale můj táta, rovněž Petr Kostelník, byl druhý na Mistrovství Evropy v judu v roce 1968 v Amsterdamu."
Tak to abychom se i před Tebou měli na pozoru?

Petr Kostelník je zvyklý zpívat ve velikých halách, ale i v komornějším klubovém prostředí

Mezi četné kmotry CD Kosti-Rosy Bláznivý roky patřili (zleva) slavný semaforský písničkář Miloslav Paleček a neméně známý instrumentalista kapely Turbo Jiří Lang


Pozor, pozor! Právě se křtí CD kapely! Zcela vlevo Petr Kostelník a druhý zprava skladatel a textař Ivan Hlas

Za rozhovor děkuje:
MARTINA RODOVÁ

zdroj: časopis Pacient